Výchova dětí
Všude kolem slyšíme jak jsou děti nevychované, jak zlobí, ubližují si, fetují zabíjejí se navzájem, zabíjejí své rodiče... atd. Většina vidí jen ty děti jako samostatné jednotky a na ně se valí vina, výčitky a obviňování. Málokdo si uvědomí, že za dítětem stojí armáda ovlivňujících faktorů s rodiči v čele. Jedno staré příslový tvrdí, že "...děti nemohou za své rodiče, ale rodiče mohou za své děti...". Toto přísloví je velice pravdivé a málokdo mu dává takovou hodnotu, a váhu kterou má.
Ono je lehčí vše svalit na ostatní, na dobu ve které žijeme, na vlivy které děti ovlivňují... atd. Málokdo si chce přiznat svoji chybu v době, když ještě chyby jdou napravit.
Ono je lehčí vše svalit na ostatní, na dobu ve které žijeme, na vlivy které děti ovlivňují... atd. Málokdo si chce přiznat svoji chybu v době, když ještě chyby jdou napravit.
Rodiče často dětí straší, lžou jim, přetváří se před nimi, nejsou k nim upřimní, neberou v potaz jejich názor, vnucují jim své názory a doporučení, nevtahují je do svého života, rozhodují o nich bez nich. Vidí na nich své chyby a nedostatky a trestají je za to a snaží se je nátlakem předělat. Poté když se děti začnou chovat stejně, začnou rodičům lhát, přetvářejí se před nimi, jsou k nim neupřimní, neberou v potaz názor rodičů, začnou jim vnucovat své názory s tím, že jsou lepší, přestanou je vtahovat do svého života, tak najednou rodiče a okolí začne děti odsuzovat. Začnou je všichni škatulkovat a ukazovat na ně prstem, že to oni jsou ti špatní, oni zlobí, oni dělají problémy, oni neposlouchají...
Samozřejmě není řešení ani volná výchova, kdy si dítě může dělat co chce a rodiče ho poslouchají, to pak dítě bude čím dál tím věší sobec a nezůstane jen u ponižování rodičů. Takové dítě bude preferovat jen své zájmy a nic ostatního ho nebude zajímat.
To není samozřejmě jen u rodičů, bohužel i náš školní systém je špatný vůči dítěti.
To není samozřejmě jen u rodičů, bohužel i náš školní systém je špatný vůči dítěti.
Uvědomme si, že z výchovy svých dětí se nedá udělat reparát, že to co do nich jednou vložíme, už nikdy nevezmeme zpět, přemýšlejme nad tím, že každé slovo, každá poznámka, každá investice do našeho dítěte se nám stonásobně vrátí vždy zpět. Je tedy jen na nás, co se nám, díky našim dětem vrátí zpět!!!
Ze života: V prosinci jsme jako každý rok šli do pekla, které v naší obci pořádají hasiči. Na provizorním podiu stojí Mikuláš s anděly a čerty a každé dítě musí říci nějakou básničku aby dostalo balíček. Mikuláš se také každé maminky ptá jaké je jejich dítě a jak moc zlobí. Když jsem pozorovala maminky, s jakou chutí a potěšením tam na své děti bonzují menší, či větší prohřešky. Časté bylo neuklízení, neposlouchání, odmlouvání... dítě stálo před Mikulášem a jen většinou přikývlo jako že se polepší, některé děti daly dokonce slib, že se polepší a už "to" nebudou dělat. Většina maminek provokovala své dítě a strašila ho čerty, peklem, některé to mají dokonce tak vymakané, že mají v mobilu číslo na čerty, aby jim během roku mohly zavolat. No úžasné!!! Ty maminky si neuvědomují, že vlastně tímto bonzováním na své děti upozorňují na sebe. Křičí do davu "... jsem neschopná matka, musím strašit své dítě!!!... špatně vychovávám své dítě, za nějaký čas budu mít doma pěkného spratka, kterého se budu ptát co jsi zač a kdo tě to naučil!!!... nejsem schopná své dítě řádně vychovat, proto neposlouchá, proto utíká přes silnici, proto si neuklízí své hračky!!!... nezvládám své dítě!!!...". Když jsem přišla na řadu před Mikuláše se svou mladší dcerou a na jeho otázku "jestli dcera zlobí", jsem odpověděla že ne, že je hodná, tak se Mikuláš zeptal ještě jednou aby se přesvědčil, že slyšel dobře. Znovu jsem mu odpvěděla že je hodná a přesně taková jakou jsem ji vychovala. Mikuláš i všichni kolem nevěřícně koukali a bylo vidět že nechápou co jsem to vlastně řekla. Přitom je to tak jednoduché.
Další zážitek jsem měla na té samé akci s mojí neteří její kamarádkou a jejich syny, kluci jsouasi dost neposlušní a strašení čerty je u nich asi na denním pořádku. Kluci se báli a byli hodně vyděšení, skoro až do brečení, protože čerti už někde zvonily a brblaly. Oba dva se tiskli k maminkám a byli úplně zcepenělí strachem. Obě maminky je od sebe odstrkovaly s tím, že ať si je čerti klidně vezmou, protože strašně zlobí a nechtějí se polepšít. Oba prosili a slibovali že už budou hodní. Já jsem klukům řekla, proč se tak bojí, že to jsou přeci jen převlečení hasiči a ti že si je domů rozhodně nevezmou. Výraz obou maminek byl šílený, obě začaly dělat psssst a říkaly mi co jsem si to vůbec dovolila, jim říci takovou informaci. Ptaly se mě čeho by se jinak měli kluci bát, když ne čertů. Na mou odpověď že až zjistí že čerti neexistují, na ně stejně platit nic nebude, no a že jen hloupí a neschopní rodiče své děti straší, už jen brunátněly a nebyly schopné nic říci.
Představte si, až ty děti, které maminky a rodiče straší, zjistí, že čerti neexistují, že nepříjde nikdo kdo je vezme do pekla, že rodiče jim lhali jen kvůli své neschopnosti. Co potom na ně rodiče vymyslí, aby je srovnaly, aby je zvládly? Těžká otázka, že?
