O víře

Toto je přepis rozhovoru s panem Lukášem

rok 2009 

Jste věřící?

Spousta lidí mí dává otázku jestli věřím v Boha, jestli v něco věřím a když ano tak v co? Na to je jednoduchá odpověď. Každý na tomto světě něčemu věří... ve spravedlnost, v peníze, v neomezenou moc, v náhodu, sám v sebe.. atd...  na světě není člověk, který v něco nevěří. Takže věřím! Věřím na lásku, na štěstí, ve vyšší moc, je spoustu věcí v které věřim. Také věřím v to, že vše se děje proto, protože to tak má být a jenom proto, že zrovna neznáme souvislosti, tak se přeci nemá cenu bouřit a chtít jít proti zdi. 

No a věříte v Boha? 

Bůh je láska, víra, jistota... Ano věřím.

Co se týká církví a jiných seskupení, jaký na ně máte názor? 

Jsem křtěný katolík a měnit to rozhodně něhodlám. Není totiž důležité kam lidé patří, do jaké svatyně chodí, ke komu se modlí, k čemu se hlásí, za co bojují, co hlásají. Důležité je jak žijí a co cítí v sobě. Ono je totiž lehké se někam zařadit, schovávat se za nějaké názory, přebírat něčí názory, vzdát se své zodpovědnosti. Sebelepší seskupení a církve nemůžou udělat člověka lepším, to může pouze ten dotyčný sám. Jestliže nemá člověk svoji víru v srdci, ale má cizí víru v ústech, tak je jedno kam patří, jde o pouhý fanatismus a povrchnost. Pravá víra je láska, k sobě samým, k druhým, k celému světu. Je to všeobjímající a nepodmaňující láska. Kdo má v srdci lásku, nemusí chodit do kostela, ani do žádných jiných svatyní, jelikož si svoji svatyni nosí neustále sebou. Nemám přesudky k žádné víře, obdivuji Dalajlámu stejně jako Ježíše. Četla jsem bibli, ale i korán. Ráda se bavím s lidmi, kteří mají svoji víru a věřte mi, je mi úplně jedno k jaké církvi, nebo seskupení se hlásí.

Odsuzujete někoho za jeho názory, činy či víru?

Je to pro někoho těžké k pochopení, ale neodsuzuji. Každý má nárok na svůj názor, své činy, či víru.

Co tedy ty špatné sekty, náboženství či klany?

A co s nimi?

Ubližují lidem, vraždí, nutí lidi dělat hrozné věci, podmaňují si lidi, vymývají jim mozky. To myslíte že je v pořádku?

Ale to nedělá náboženství. To dělají lidé. Většinou narušení lidé. Myslím tím, že mají narušenou integritu. Nevědí kam patří, prošli si nějakými traumaty, hledají sebe, hledají nějakou oporu, kterou jim nedali například rodiče, kamarádi, společnost. Většinou jsou to zklamaní lidé, kteří ztratili víru v sebe a věří jiným lidem. Poté se stávají jen loutkami ve hře, do které většinou dobrovolně nastoupili. Vedou je většinou mocní lidé, kteří ovládají velice dobře psychologii a využívají slabost a hledání těchto lidí. Tito lidé většinou nezvládli úkol se kterým sem na svět přišli a vzdali se své osobní moci, své svobodné vůle, vzdali svůj boj a ve jménu "čehokoliv" co jim dá alespoň nějaké jistoty jsou schopni udělat téměř cokoliv.

Takže schvalujete když někdo někoho zabije, či mu jinak ublíží?

To mi není příslušné soudit. Vztahy mezi lidmi jsou strašně složité a je lehké někoho odsoudit ze svého pohledu. Těžké je poznat a pochopit proč to ten dotyčný udělal. Samozřejmě, že neschvaluji spoustu věcí, ale se spustou věcí nemám co dočinění.  

Není to alibismus?

Ne není. Každý má vždy důvod ke svému jednání. Pro dotyčného je to v tu chvíli třeba jediné východisko. Ostatní to nechápají a odsuzují, ale nikdo nemá právo po morální stránce soudit někoho jiného. Nic není náhoda a vždy se něco děje pro něco. Jsou to opět ty souvislosti.

Takže když muž mlátí svoji ženu, je to  pro její dobro?

Většinou ano.

Třeba proč?

Například proto, že si sama sebe neváží.

Cože?

Ano, žena si neváží sama sebe. Ať už je tak vedena od rodičů, ze školy, nebo se stala nějaká událost v jejím životě. Přestala si sebe vážit. Proto si našla člověka, který ji nastavuje zrcadlo. Já si tě nevážím = ty si nevážíš sama sebe. Když se v jakékoliv sekundě svého života, rozhodně pro změnu, uvědomí si svoji hodnotu, tak není důvod ji zrcadlo nastavovat.  Život je opravdu velmi složitý a vždy je důležité vidět pod pokličku.

Pak se její život změni?

Ano. Takových důkazů je na světě hodně. I některé mé klienky zažily takovou změnu.

Nechce se mi věřit, že je to tak jednoduché

Ano takových lidí je hodně. Neveří, že život je lehký, jednoduchý. Ale je to tak. Složitým a těžkým si ho dělámě většinou svým rozumem, svoji vědomou myslí, svými předsudky a omezeními. Vím o čem mluvím. 

Jak to myslíte?

Co?

Že si svůj život děláme složitým

Dám Vám příklad. Představte si život jako učební proces. Jako školu, nebo pro zjednodušení si představte jen matematiku ve škole.

Pokusím se, ale nechápu

Aby jste celý život neměl problémy s počítáním, tak je důležité se naučit na prvním stupni pořádně čísla, sčítat, odčítat a násobilku že?

Ano to chápu

Takže téma je jasné, naučit se počítat. Máte právo volby. Buď se naučíte násobilku na 100% a poté nebudete mít celý život problém s počítáním, nebo se ji nenaučíte a budete podvádět, pak do konce života budete trpět vždy, když budete muset něco spočítat a nebudete mít po ruce kalkulačku. Tímto druhým rozhodnutím si děláte život do budoucna složitějším. Budete se cítit jako oběť.

Jasně, ale jak je to spojené z domácím násilím, o kterém jsme mluvili?

Je to stejné, každý kdo nechce mít problémy s ponižováním, musí v určité životní etapě zvládnout téma "vážit si sám sebe". Když ho nezvládně, bude celý život toto téma řešit a bude oběť.

To se mi zdá nespravedlivé, že jedno rozhodnutí může takto omezit celý život

To není o jednom rozhodnutí, tu násobilku se také neučíte jen jednu hodinu. Když to přeženu, máte na to 9 let základní školy.

Dobře, má si zpracovat nějaké téma, ale jakým právem jí ten manžel ubližuje?

Vrátíme se do školy. Jestliže si zvolíte druhý způsob a rozhodnete se násobilku neučit, ale přesto to bude téma které si máte zpracovat. Tak potkáte učitele, který je zdopovědný a chce Vám tu násobilku nalít do hlavy, tak Vás bude dusit, vyvolávat, nechávat po škole a tak podobně. Taky budete mít pocit že jste oběť, že si na Vás zasedl. Ten manžel, je to samé. 

Takže jestli to dobře chápu, dělá to pro její dobro?

V tomto případě který jsme rozebírali, tak ano.

To je složité

Není. Vzpomínáte si ze školy na učitele který Vás z nějakého předmětu dusil?

Ano to vzpomínám.

Měl jste někdy  v životě problém z předmětem na který Vás měl?

Když se tak zamyslím tak ne. 

Co kdyby jste měl učitele, který by neřešil co se naučíte?

Tak bych to měl v určité oblasti života težké

Tak vidíte. Díky tomu že vás dusil, jste zvládnul svoje téma.

To znamená, že ta žena není oběť?

Ne není. Nikdo nikdy není oběť. Vždy potkáme toho, kdo nám má pomoci zvládnout dané téma. Když nechápeme nebo nechceme, tak musí ve svých zkouškách přitvrdit. Je to ale naše svobodné rozhodnutí, proto neexistuje oběť.

Jak tomu mám rozumět?

Ten kdo nám ubližuje, kdo nám vadí a tak podobně, nám vlastně velice pomáhá. Protože díky němu si můžeme uvědomit, co máme řešit, jaké téma si máme vyřešit, co máme změnit a tak dále.

Ale jak to zjistíme?

Myslíte jak zjistíme, co třeba máme změnit?

Ano

Většinou si stačí uvědomit, co nám na tom druhém člověku nejvíce vadí, čím nám nejvíce ubližuje a tak podobně. Když se vrátíme k té týrané ženě, tak je tam mimo jiné jasné ponížování. Muž si ji neváží jako lidské bytosti, jako ženy, manželky...  Když si toto žena přizná, tak si to může otočit na sebe. Potom ji výjde, že se ponižuje sama, že si sama sebe neváží. On ji to chce jenom ukázat.

Co tedy náprava

Tak to je případ od případu jiné, záleží kam až se ta žena dostala. Vždy, když je alespoň trochu ochotna k nápravě, tak zlepšení příjde.

Musí si tedy uvědomit že není ta oběť

Ano to je důležité. Tím se vlastně vracíme skoro na začátek.

Jak to myslíte?

Ptal jste se, jestli odsuzuji, když někdo někomu ubližuje. Už chápete proč se to nedá odsuzovat a posuzovat?

Ano myslím, že teď už to chápu, budu se příště na "oběti" koukat jiným úhlem pohledu

Tak to jsem ráda, protože je opravdu důležité se na vše koukat v širších souvislostech.

Ale přeci, co když nějaký maniak vběhne do školy a zastřelí tam spolužáky, to nejsou oběti?

Když na to koukáte ve smyslu oběti, tak by se dalo říci, že se obětovali za vyšší principy. V tom případě je on také oběť. 

Proč on?

Protože se dostal až do situace, kterou nebyl schopný řešit jinak. Protože mu nikdo kolem nebyl schopný pomoci.

Jak pomoci?

Vše je opravdu složité. Každý má důvod pro své jednání, třeba už jen tím, že ho někdo "zkratuje". Prostě ho dostane do situace tak vypjaté, že se "něco" porouchá a on pak jedná jak si myslí že je to správné. To se neděje jen s přístroji, tos e děje i v mozku. Krásně je toto téma zpracované ve filmech které jsou natočeny o kanibalu.

Myslíte Mlčení Jehňátek, co je na tom krásně zpracované?

Koukněte na všechny díly, hodně pochopíte. Kdo byl oběť a kdo ten zlý.

Určitě se kouknu. Děkuji za rozhovor!