Jak na děti

Děti jsou ovlivňováni světem kolem. Když maminka nejí špenát, většinou ho nebudou jíst ani její děti. Jestliže tatínek nejí zeleninu, nebudou jí vě většíně jíst ani jeho děti. To platí bohužel i obráceně. Co jedí rodiče, budou jíst děti. Když vidí v televizi reklamu na zdravé, báječné a barevné jídlo, které ještě všichni milují, tak přesně tohle to dítě bude chtít kdykoliv, když příjde do obchodu. V reklamě samozřejmě zmíní informaci pro maminku, že zrovna toto je nejlepší, co můžete dítěti dát, jelikož jsou tam samé zdravé, nebo alespoň neškodné věci. Nemůže být tedy pochyb o nákupu těchto "zdavých" věcí.

Není chyba dětí, že chtějí co vidí, je chyba rodičů a okolí kolem dětí, že mu škodlivé věci kupují. Je chyba a nezodpovědnost rodičů, že vlastně neví co dětem kupují a co jim dávají jíst.

Kdyžzačneme od malička, tak dětem začínají rodiče dávat různé příkrmy, přesnidávky, zeleninové jídla, jogurty, tvarohové krémy, granulované čaje a podobné věci. Věří, že když dají dítěti  například přesnidávku, že je to kvalitní a dobré. Ani je nenapadne se podívat na etiketu, kde by se dozvěděli, že i v obyčejné přesnídávce jsou éčka, která nejsou pro děti vhodné.

V další fázi chtějí děti bonbony, sušenky a jiné pochutiny. Opět se maminky spoléhají na nápisy: bez konzervantů, s přidanými vitamíny... Opět je nenapadne kouknout se, z čeho je to složené.

Starší děti, už holdují hranolkám, sladkostem, kolovým nápojům, energetickým drinkům... a to jetě nezmiňuji polotovaty z kterých rodiče či příbuzní dětem vaří a u kterých stejně jako u jiných neřeší složení.

Není dobré spoléhat se na nápisy a neřešit složení!

Většina éček dokáže poškodit nevratně zdraví dospělých, natož potom dětí. Maminky se pak podivují nad tím, že děti jsou nemocné, zahleněné, alergické, trpí ekzémy, jsou hyperaktivní, nepozorné, mají poruchy v chování, dokonce i různé mozkové dysfunkce. Většinou hledají problémy někde mimo ně. Dědičnost, chyba v lécích, situace ve školce, ve škole.. atd. Ano, to je také veliká zátěž, většinou s tímto ale nedokážete hnout. Můžete ale změnit, co dítě bude jíst. Protože kvalitnější strava, může spousty těchto vlivů a zátěží eliminovat, nebo alespoň zmírnit, hlavně ale dětem nepřidá další.  

Jestliže chcete začít se zdravějším stravováním svých dětí, je jasné, že neovlivníte stravu ve školách, školkách a jiných zařízeních. To je bohužel pravda. Můžete ale ovlivnit co bude jíst dítě doma, co bude jíst na svačinky a také co bude jíst u příbuzných.

Myslíte, že je těžké změnit dítěti stravovací návyky? Tak věřte že není. Větší problém je s rodiči a jinými příbuznými. Bojíte se, že se dítě nebude chtít vzdát svých oblíbených jogurtů, či jiných pochutin? Že Vám bude dělat scény, protože najednou nedostane to, na co bylo zvyklé? To jsou oprávněné obavy. Jelikož spousta chemikálií které se přidávají do potravin jsou návykové, dále dětem chutnají a jsou hlavně zvyklé, že tyto potraviny dostávají. Je ale pár rad, jak dětem stravovací návyky upravit.

  1. začít musejí rodiče u sebe - když děti uvidí co jí rodiče, lépe se přizpůsobí novému systému
  2. číst etikety - nejdříve Vás tato činnost bude zdržovat, po pár nákupech už to pro Vás bude automatické a navyknete si kupovat ty lepší potraviny
  3. nekupovat škodlivé potraviny - jestliže tyto potraviny nebudete mít doma, tak se nebudou jíst
  4. chodit nakupovat bez dětí - to platí zvláště u dětí, které jsou schopny udělat scény v obchodě. Jestliže toto nelze, tak se s dítětem domluvte na alternativě, která je pro něj vhodná.
  5. být k dětem upřimní - zkuste jim na rovinu říci, že zrovna tato potravina není pro něj vhodná, jelikož tam dávají látky které by jim mohly ublížit. Řekněte dětem na rovinu, že se zkusíte stravovat jinak.
  6. pomalý nástup změny - né každý je schopný den ze dne změnit jídelníček, zkuste ze začátku vyměnit jen některé potraviny, pomalu do zaběhnutého jídelníčku dávat vhodnější potraviny. Odměnte dítě za to že sní, na co zrovna není zvyklé. Jeho zničené chuťové buňky se musí vrátit k původnímu stavu a to chvilku trvá. Některá jídla se mu budou zdát divná, či nechutná. Dejte mu čas.
  7. dejte mu zodpovědnost - když dítě neví co jí, tak se rozhoduje dle toho jak mu to chutná. Dejte mu šanci ať si samo rozhodne jestli tu či onu potravinu bude jíst. Už malé dítě toto dokáže pochopit. Narovinu dítěti řekněte, co je třeba v jogurtu. Přečtěte mu etiketu, přeložte složité názvy éček, nebo mu vysvětlete z čeho tyto látky pocházejí. Myslíte, že bude rádo že v jogurtu jí červenou řepu, když jinak by ji nesnědlo? Že mu nebude vadit, že jí rozdrcené červy jenom proto, aby byla potravina více vybarvená. Nebo že pije v energetickém nápoji žluč z býka? Zkuste narovinu dítěti říci, co ten který přípravek obsahuje. Nechte rozhodnout dítě, jestli dál bude tento přípravek chtít jíst.  
  8. simulujte nemoc - představte si, kdyby vašemu dítěti ze dne na den našli nějakou nemoc, která by ovlivnila jeho stravovací návyky. Například cukrovka. Poté by jste taky museli začít přemýšlet co dítěti dáte, co sní a kde. Jinak by bylo ohroženo na životě. Poté by jste byli daleko v horší situaci. Také by jste to museli řešit, museli by jste se přizpůsobit, museli by jste přemýšlet a vymýšlet, jak ochránit své dítě. Ochraňte své dítě dříve, než budete donuceni.
  9. informujete o těchto změnách příbuzné - oni také určitě nevědí, co jedí. Informujte je o tom a narovinu jim řekněte, že vy nechcete, aby ubližovali Vašim dětem.
  10. využijte internet, televizi - dnes najdete na internetu vše potebné o složení výrobků, ale také o škodlivosti. Jsou firmy přímo se zaměřující na testování potravin. Tyto testy vycházejí i v novinách, či časopisech. Na internetu těchto informací najdete spoustu. Dnes jsou tyto testy prováděny opravdu na špičkové úrovni a dá se jim věřit. Doporučuji také lidem, aby se podívali na pořad s paní doktorkou Cajthamlovou. Stačí se kouknou na začátky dílů, tam na vlastní oči uvidíte, co za svinstva se dají jíst.

 

Pamatujte si, že většina metabolických nemocí, způsobuje špatná strava!!!