Omluva
Mám za sebou velmi těžké období, které bylo náročné jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Kdo miloval své rodiče, tak jen on dokáže pochopit čím jsem si prošla. Byl mi dán dar, že jsem u své maminky mohla být až do jejího posledního výdechu. Byly to nádherné a Svaté chvíle, na které do konce svého života nezapomenu. Jsem neskutečně šťasná, že jsem s maminkou mohla neustále být její poslední týdny, dny a hlavně hodiny. Stačila jsem ji vše říct, rozloučit se s ní a ve svém srdci necítím bolest z odchodu, ale takový zvláštní klid, který je neskutečně krásný. Vždy jsem pomáhala pozůstalým a truchlícím v jejich bolesti, žalu a pomáhala jim často pochopit co se dělo a děje. Nyní jsem se dostala do role, kterou jsem myselal že bych nikdy nezvládla a které jsem se vlastně i bála. Dostala jsem se do role provázejícího umírajícího člověka. Jsem spokojená jak jsem to zvládla já, moje dcery, moje sestra i neteře, neskutečně se propojila ženská linie a to, co jsem znala teoreticky, jsme nyní zažily i prakticky. Musím vše po duchovní stránce ještě zpracovat.
Potřebuji nyní připravit vše na poslední veřejné rozloučení s maminkou, poté bych se chtěla vracet čásečně do práce. Proč částečně? Kvůli mému tatínkovi, byli s mamkou 66let a její odchod nese velmi těžce. Chci být u něj a pomáhat mu jak budu moct. Děkuji za pochopení.
